Co je vitamin K a kolik má typů?

První důkazy o existenci vitaminu K byly získány v roce 1929, kdy Henrik Dam zkoumal diety bez sterolů u kuřat, která vyvíjela vnitřní krvácení a krev odebraná z kuřat pomalu koagulovala. V roce 1935 Dam navrhl, že faktor hojení přítomný v rostlinných a živočišných zdrojích byl novým, tukem rozpustným vitaminem, který pojmenoval vitamin K. V roce 1939 skupina vedená Doisy izolovala aktivní sloučeninu pojmenovanou vitamin K1 z lucerny a jinou, vitamin K2, z hnilého rybího krmiva.

Vitamin K je tukem rozpustný vitamin a existují jeho tři typy K1 (fyllochinon, produkovaný z rostlinných extraktů), K2 (menachinon, produkovaný bakteriemi) a K3 (menadion, původ rostlinných pigmentů, hub a živočichů). Vitamin K2 je produktem bakteriální fermentace a má různé varianty nazývané MQ-n. MQ-7 je typ s největší biologickou dostupností a nejdelší poločasem rozpadu.

Nejvyšší koncentrace vitaminu K se nacházejí v zelených listových zeleninách jako je kapusta, brokolice, bruselské klíčky a špenát. Živočišné produkty (maso, ryby, mléčné výrobky a vejce) obsahují významná množství, zejména z játry. Některé rostlinné oleje, včetně řepkového (canola), sojového a olivového oleje, jsou bohatými zdroji vitaminu K.

Co je vitamin D a kolik má typů?

Byl objeven v roce 1922 biochemickou skupinou vedenou Dr. Elmerem McCollumem. Zjistili, že rybí játra mají antirachitické vlastnosti i když je vitamin A zničen, tzn. že rybí játra obsahovala nový tukem rozpustný vitamin, který McCollum pojmenoval ‘tukem rozpustný vitamin D‘.

Vitamin D se vztahuje na rodinu strukturálně podobných sloučenin, které prokazují antirachitickou aktivitu. Jeho struktura je steroidní a velmi podobná cholesterolu. Vitamin D je reprezentován cholekalciferolem (vitamin D3) a ergokalciferolem (vitamin D2), které jsou strukturálně podobné steroidy odvozené od provitaminů D sterolů. Rozdíl je v tom, že vitamin D3 je produkován slunečním zářením na živočišné kůži, zatímco D2 je produkován u rostlin, hub a kvasinek také díky slunečnímu záření.

Po požití jsou oba typy D3 a D2 zpracovány stejnou metabolickou cestou, aby se staly aktivní formou vitaminu D (1α, 25-dihydroxyvitamin D). Nedávné zjištění ukazují, že vitamin D2 u lidí má pouze 25-30% biologické aktivity vitaminu D3.

Přírodní zdroje vitaminu D pocházejí nejdříve ze slunečního záření, a poté z rybích jater, zejména z oleje z tresčích jater, ze sleďů, sardinek, a tun. Menší množství tohoto vitaminu se nachází v játrech, vejcích a mléčných produktech od savců. Obiloviny, zelenina a ovoce neobsahují vitamin D, zatímco maso, drůbež a bílé ryby poskytují pouze zanedbatelná množství.